Číslo účtu v ČR

Struktura čísla účtu je stanovena Českou národní bankou. Číslo účtu se na základě vyhlášky č. 169/2011 Sb. používá buď v národním formátu nebo ve formátu IBAN. Číslo účtu v národním formátu se skládá z identifikátoru čísla účtu a z kódu platebního styku.

 

Identifikátor účtu klienta je tvořen maximálně 16 číselnými znaky, které se „vnitřně dělí“

  • na část, obsahující maximálně 10 číselných znaků („základní číslo účtu“) a
  • na část, obsahující maximálně 6 číselných znaků, která ovšem nemusí být v čísle účtu obsažena („předčíslí“).

„Identifikátor účtu klienta“ je zleva doplněn „nevýznamovými nulami“ do maximální délky 10 znaků, pokud je v daném čísle účtu použito „předčíslí“ a současně „základní číslo účtu“ není tvořeno maximálními 10 významovými numerickými znaky.

Každá z obou částí čísla účtu je samostatně zajištěna kontrolní číslicí pomocí tzv. modulo 11 s váhami uvedenými v následující tabulce:

Algoritmus kontroly čísla účtu ABCDEFGHIJ na modulo 11

Číslice

A

B

C

D

E

F

G

H

I

J

Váhy

6

3

7

9

10

5

8

4

2

1

n

10

9

8

7

6

5

4

3

2

1

kde n je pozice číslice v čísle účtu (počítáno zprava).

Váhy jsou

  • získány jako rozdíl n-té mocniny 2 a nejbližšího nižšího násobku 11.
  • k číslicím na jednotlivých pozicích čísla účtu přiřazovány zprava.

Číslo ABCDEFGHIJ (viz výše uvedená tabulka) je zajištěno pomocí modulo 11, pokud je součet S beze zbytku dělitelný 11, přičemž platí, že

S = J*1 + I*2 + H*4 + G*8 + F*5 + E*10 + D*9 + C*7 + B*3 + C*7 + B*3 + A*6

V obchodních bankách často provozují speciální software zvaný „generátor čísel účtů“, který vytváří a přiřazuje jednotlivým obchodním místům „sady“ čísel účtů.

Soubor takto vygenerovaných čísel účtů může být nahrán do lokální pobočkové klientské, resp. produktové databáze, ze které jsou jednotlivá čísla účtu „přetahována“ do uzavíraných „Smluv….“ s klientem a do centrálního informačního systému příslušné banky.

V rámci výše uvedených pravidel si může každá obchodní banka stanovit „vnitřní strukturu“ identifikátorů čísel „svých“ účtů. Může si stanovit např. pozice pro kontrolní číslice, z čísla účtu může být poznat např.typ účtu (běžný, spořící, úvěrový atp.)nebo měna, ve které je tento účet veden atp.

Důvodem pro existenci kontrolních číslic v rámci čísla účtu je nutnost kontrolovat správnost čísla účtu při pořizování plateb. V bankovní praxi je při pořizování transakcí pomocí speciálního programu kontrolováno, že pořizovaný účet odpovídá výše uvedenému výpočtu kontrolních číslic pomocí modulo 11. Příkazy k zúčtování, jejichž čísla účtů neodpovídají stanovené struktuře, nejdou pořídit do systému platebního styku – tím se zabrání pořízení nejrůznějších „překlepů“ v číslech účtů, a to jak ze strany klientů, tak také ze strany bankovních úředníků.

Účty (a nejenom běžné) mohou být v drtivé většině obchodních bank přesouvány mezi jednotlivými obchodními místy konkrétní banky, a to z podnětu klienta – vlastníka konkrétního účtu. Za obvyklých podmínek by mělo stačit, aby klient navštívil svoji „původní pobočku“ nebo „novou“ pobočku a požádal o přesun – bankovní úředníci se pak postarají o „technické“ provedení přesunu. Doba pro přesun  účtu mezi pobočkami jedné obchodní banky se může lišit podle konkrétních podmínek příslušné banky (např. týden).

V rámci obchodní banky musí být každé číslo účtu jedinečné.

Kód platebního styku obsahuje čtyři číselné znaky a je stanoven ČNB. Pro každou obchodní banku, která působí na území ČR, je tento identifikační kód jednoznačný.

Identifikátor účtu klienta a kód platebního styku musí být od sebe v písemné podobě zřetelně odděleny – v praxi jsou od sebe odděleny lomítkem.

Identifikační kód banky je důležitý pro rozlišení, ve které obchodní bance je veden konkrétní účet, což má zásadní význam především při mezibankovním bezhotovostním platebním styku.

Seznam identifikačních kódů všech obchodních bank, které působí v ČR, je uveden na www.cnb.cz, konkrétně v části „Platební styk“.

Jak již bylo řečeno, v rámci každé obchodní banky musí být číslo účtu jedinečné. Teoreticky je sice možné připustit, že ve dvou nebo dokonce ve více obchodních bankách může existovat stejné číslo účtu, což by ale provádění platebního styku nemělo vadit, protože by tato „stejná čísla účtu“ byla odlišena kódem platebního styku.

Číslo účtu ve formátu IBAN má také závaznou strukturu - obsahuje

  • 2 znaky - kód země (např. CZ pro Českou republiku nebo DE pro Německo),
  • 2 znaky - kontrolní číslice, která umožňuje programovou kontrolu čísla účtu a tak chránit klienty proti chybně zadanému číslu účtu např. z důvodu překlepu,
  • max. 30 znaků - kód banky a číslo účtu v rámci konkrétní obchodní banky.

Příklad: v případě bankovního spojení 34278-0727558021/0100 je IBAN CZ21 0100 0342 7807 2755 8021.

Obchodní banky, které působí v Evropské unii, mají povinnost poskytnout svému klientovi na jeho žádost IBAN jeho účtu na výpisu z účtu nebo v příloze k němu.