Vážená paní Zámečníková-Perová,

nedomnívám se, že jde o trik, nebo zlý úmysl. Text smlouvy, resp. pojistných podmínek vzniká v určitém čase a formulují ho určití lidé s určitým záměrem. K interpretaci textu dochází v případě potřeby ve zcela jiném čase a je dost možné, že na straně pojišťovny ho interpretuje někdo jiný než ten, kdo ho tvořil. Interpretace se již netýká obecných záměrů, ale směřuje i vyřešení konkrétní vzniklé situace.

Právo interpretovat smlouvy mají účastníci smlouvy, tedy jak pojišťovna, tak i vy. Pokud je jejich interpretace rozdílná, pak konečný verdikt může učinit pouze soud, který o vzájemných právech ze smlouvy rozhodne.

Je třeba připomenout, že náš občanský zákoník stanoví řadu pravidel, která se při výkladu smlouvy mají používat.

Lze předpokládat, že Vaše pojistná smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, a tak na ni dopadají ustanovení § 1798 - § 1801 občanského zákoníku, která Vás jako slabší stranu ve smlouvě chrání. Ze třech základních pravidel, domnívám se, by mohlo na Vaši situaci nejspíše dopadat ustanovení § 1800 „Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.“ Poznámka: Doložkou je zde míněna určitá část textu smlouvy.

Stejně tak lze předpokládat, že jste pojistnou smlouvu uzavřela jako spotřebitel, a i ten jako smluvní strana je chráněn pravidly, kterými se řídí smlouva se spotřebitelem, jde o ustanovení § 1910 a násl. Z nichž vybírám pro vás zřejmě nejpodstatnější - § 1812 odst. 2 „Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.“.

Dále je třeba podotknout, že zákazník při uzavírání pojistné smlouvy a v době jejího trvání je chráněn řadou pravidel, které jsou upraveny v zákoně č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, resp. v občanském zákoníku.

Pokud interpretace smlouvy je dle vašeho názoru v rozporu s uvedenými pravidly, resp. Vám svědčí pravidlo obsažené v § 1812 a zároveň, pokud Vám tím vzniká újma (škoda), pak máte možnost do jisté míry využít služby svého pojišťovacího zprostředkovatele, který by Vám měl být nápomocen při uplatnění práv z pojištění. Neposkytne-li pojišťovna pojistné plnění, pak máte možnost, jde-li o plnění ze životního pojištění, se obrátit na finančního arbitra, resp. ve všech případech na soud. Před zahájením právních kroků je ale vhodné věc svěřit odborné osobě (advokátovi), kterého seznámíte s konkrétním obsahem vašeho problému.

Ve svém dotazu si dále stýskáte nad nesrozumitelností textů pojistných smluv a zřejmě máte na mysli i pojistné podmínky, které jsou jejich součástí. Řada věcí se v této oblasti mění a směřuje k lepšímu. Pro pojišťovny není snadné vyvážit text tak, aby byl snadno pochopitelný a zároveň si udržel potřebnou závaznost.

Občanský zákoník proto i na slabší stranu ve smluvních vztazích klade určité nároky, zejména v ustanovení § 4 „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“. Mnohdy se v obchodním jednání například děje to, že zákazník jedná netrpělivě, nebo nemá čas a odmítá podrobnější výklad pojišťovny nebo pojišťovacího zprostředkovatele, nebo výkladu nevěnuje patřičnou pozornost atd. Jedná tak neopatrně „a pak se diví“, ale zákon v tomto případě není na jeho straně. Ale v žádném případě nespekuluji, že jde o Váš případ.

Podívejme se na příklad.

Pokud zákazník kupuje nové auto, pak se na jednání s auto dealerem zpravidla dobře připraví. Nastuduje si možnosti, které jednotlivé typy či modely vozidla nabízejí a pak, rovněž v pozici slabé strany, vše detailně s prodejcem projedná. Přitom se zpravidla naučil význam všech technických pojmů a zkratek, které se v popisu vozidla vyskytují (tedy naučí se tu řeč, kterou mluví prodejci aut). Bere si čas na rozmyšlenou, ověřuje ještě další možnosti atd. Hodnota uzavřené smlouvy je pak vyjádřena hodnotou vozidla, dejte tomu, že jde o 500 tis. Kč.

Pak následuje jednání o pojištění vozidla. Hodnota závazku (jde o zaplacení pojistného), v očích zákazníka, činí cca 25 tis. Kč. Ve vztahu k právě koupenému vozidlu jde víceméně o marginální náklad, a tomu zpravidla odpovídá připravenost zákazníka k jednání a vnímání jeho významu.

Zákazníci si zpravidla až při pojistné události uvědomí, že při uzavírání pojištění fakticky jednali o budoucím pojistném plnění, které může činit až 500 tis. Kč, jde-li o škodu na vozidle a nejméně 35 mil. Kč, jde-li o škodu z odpovědnosti. Pokud by tehdejší jednání o pojistné smlouvě vedl s běžnou péčí osoby průměrného rozumu (věnoval mu obdobnou přípravu jako smlouvě o koupi vozidla), je možné, že by uzavřel smlouvu s jinými parametry.

Závěrem opakuji, že slabší strana a spotřebitel obzvlášť je naším právním řádem dostatečně chráněn vůči neoprávněnému využití pozice silné strany. Ale zároveň i slabší strana musí plnit své povinnosti.